O včeličkách :

O včeličkách:

Včelkám neposedným.. 

kdo by se bál.. 

do dlaně své jim.. 

kalich Lásky, dávat.. 

podávat.. jim ? 


Vždyť i jilm jihne, Láskou svou k nim. 


Vždyť ony za nás upíjejí, z kalichů okvětních, 
co svět, jenž známe, 
i příroda, jíž známe, 
jest. 

Co svět takový, 
jenž známe jej, 
jest. 

Abychom žili, 
abychom děti plodili, 
aby ženy děti rodily, 

abychom byli. 

Nežehrej na bláto, 
pan táto, 
na Lístky okvětní v něm, 
v poli svém. 

Na chodníku nenajdeš Lístky okvětní, 
svém. 

Nežebrej o bláto, 
pan táto, 
pakliže skončíš si.. 
na chodníku ,,svém". 

Zavoní.. příroda.. Luky, poli.. 
hnědavě krásno zabzučí v nich si.. i nám. 

A tak si.., příroda, Luka, pole, 
pěšinky opodál.. bzučí.., voní.., i nám, 
krásnem svým, 
i hnědavým. 

Jde za snem svým
Bůh, Stvořitel si, 
za rukou svou Láskyplnou, 
tvořivou.. 


Bůh žehnej včelkám, svatým.., 

..včeličkám.., 

se svatozáří Nebeskou
Bohem jim darovanou.., 

za to hnědavé jejich, i nad ránem, krásno. 


Bůh, prosím, žehnej, i Lidem ( všem nám ).